Vítězstvím ověnčený Napoleon

Prešpurský mír přinesl Rakousku těžké časy. Muselo se vzdát rozsáhlých částí svých území, Francie měla navíc získat astronomické válečné reparace. A následné útrapy se nevyhnuly ani obyvatelstvu, které kosily epidemie tyfu, hlad a bída.

Napoleonovi po bitvě u Slavkova ležela u nohou polovina Evropy. Radost z vítězství však kalilo pomyšlení na drtivou prohru na moři 21. října 1805. Údajně se o ní dozvěděl při pobytu v Brně, kdy před svými generály se slovy „nemohu být všude“ se stoickým výrazem zprávu zmačkal a odhodil. U Trafalgaru totiž Britové pod velením admirála Nelsona porazili spojené francouzsko-španělské loďstvo a Británie se na příští století stala královnou moří. Sen o dobytí Anglie se sice Napoleonovi rozplynul, ale čekala jej další vítězná tažení, kdy „ohněm a mečem“ šířil slávu Francie po Evropě.

Rusové poražení u Slavkova na svou odvetu čekali dlouho. Nejdřív zažili ponižující roky bojů v Prusku, uzavřeli tzv. Tylžský mír, strpěli vytvoření Varšavského vévodství i vynucené spojenectví s Francií. To nakonec padlo válečným střetem, v němž maršál Kutuzov spolu s ruskou zimou Napoleonovi přichystali u Moskvy zničující odvetu za Slavkov, byť za cenu spálené země. Z obrovské Napoleonovy armády o síle bezmála 700 000 mužů se jich domů vrátila dle odhadů maximálně desetina, bojeschopných pouze 10 000. A v nepříliš vzdálené budoucnosti čekalo Waterloo… Ale to už je jiný příběh.

Adolf Northen: Napoleonův ústup od Moskvy

Zdroj: Wikimedia Commons